Milí čtenáři a návštěvníci webu Islanďani.com, blíží se léto a situace ohledně koronaviru pomalu začíná zase otevírat možnosti odcestovat do zahraničí za prací. Rád bych se především s těmi, kteří chtějí odcestovat na Island za prací, podělil se svým příběhem a předal pár rad v tomto prvním článku, jak si tento sen splnit a odhalit vám, jaké máte možnosti, na co si dát pozor a předat vám další rady.


West Fjords Iceland 2018


Má první cesta na Island

Již od počátku střední školy jsem věděl, že po maturitě chci využí dlouhých prázdnin a odcestovat za prací někam od zahraničí. Anglicky jsem ani po maturitě moc neuměl, vlastně pokud na mě někdo začal mluvit anglicky, nerozuměl jsem ani slovo. Přemýšlel jsem, jak si se základní angličtinou můžu tento sen splnit. Byl jsem si vědom, že odletět bez předchozí zkušenosti naslepo nepřichází v úvahu, a tak jsem začal hledat možnosti. Už na střední nás zaplavovali letáčky od společnosti Student Agency, která nabízela Au-Pair, práce na farmě nebo v gastronomii v zemích Evropy i mimo ní.

Tak jsem navštívil nejbližší pobočku a informoval se o svých možnostech. Paní ve Student Agency mi ukázala země, do kterých je možno odcestovat. Původně jsem šel do Student Agency s ambicemi odjet do USA nebo na Nový Zéland, záhy jsem zjistil, že pokud nejsem student vysoké školy a chci odcestovat pouze na 4 měsíce, nejsou tyto země možné. To mě zklamalo, nabídla mi však Anglii a Island. Už dříve jsem chtěl na prázdniny vyzkoušet odcestovat do Anglie, ta byla už tehdy ale profláknutá a já chtěl zažít pořádné dobrodružství.

Když se zmínila o Islandu, představil jsem si ostrov pokrytý ledem, sníh, zimu, zkrátka polární počasí. Já měl výzvy vždycky rád, a tak jsem hned začal studovat informace o Islandu a rozhodl se, že to je rozhodně země, kam chci vycestovat!

 

Jaké jsem měl u Student Agency možnosti?

Ve chvíli, kdy jsem se vrátil s rozhodnutím, že chci vyjet na Island, paní ze SA se mě zeptala, jakou práci bych tam chtěl dělat. Možnosti byly dvě, buďto farma nebo práce v gastronomii, která zahrnovala i možnost práce v hotelu.

Student Agency funguje tak, že si nevybíráte z pracovních pozic, ale poté, co jim dáte svůj životopis, spojenecká agentura na Islandu váš životopis poskytne svým domluveným firmám a ty si vybírají z uchazečů, a tak vlastně nevíte do příjezdu, co budete dělat.

Práce na farmě jsem se upřímně bál. Vyrůstal jsem ve městě a jen posbírat hovínka od pejska na zahradě byl vrchol toho, co jsem při práci se zvířaty dokázal. Navíc pořád jsem si  

 představoval farmu na Sibiři, a tak jsem tuto možnost zavrhl. Rozhodl jsem se tedy pro gastronomii.

Abych se vůbec mohl o takovou práci ucházet, musel jsem mít aspoň tři zkušenosti s touto práci, no jo… Ale já takové zkušenosti neměl. Nikdy jsem nepracoval v hospodě nebo restauraci.  rodinných známých jsem si tedy sehnal tři potvrzení o práci v gastronomii, které se reálně nekonaly. Doufal jsem, že má dvouletá praxe z domácí kuchyně při přípravě fitness pokrmů – čti kuře s rýží na sto způsobů – bude stačit a rychle se naučím, co budou potřebovat, je to přece jen práce v kuchyně, co by více po mně mohli chtít než jen krájet cibuli, že jo. :D.

 

Co po mně Student Agency chtěla?

Aby SA poskytla můj životopis Islandské agentuře, musel jsem vytvořit motivační dopisy v češtině i v angličtině – bože, ještě že jsem na gymplu měl skvělé, v angličtině zdatné spolužačky, které mi je přeložily, za to ještě jednou děkuji, pak i životopis, stejně tak v češtině a v angličtině, a potvrzení o praxi z gastronomie. Kromě toho byla potřeba mít certifikát, že má angličtina je na minimální B2 úrovni. Další překážka… Vždy říkám, že je třeba hledat řešení, všechno má řešení. Opět jsem měl dvě možnosti, buďto si povykládat anglicky s paní ze Student Agency, která by mi certifikát vystavila, nebo ze školy od své učitelky angličtiny. Ještě že paní angličtinářka chtěla ode mě každou chvíli opravovat v hodinách i mimo ně svůj počítač, tak se mi ji povedlo přemluvit, aby mi tento certifikát vystavila. To, že úrovně B2 jsem nedosahoval, jsme věděli oba. Já byl ale odhodlán, a co si budeme povídat, určitě i ona byla zvědava, jak se s tím poperu a jestli nebudu za týden zpátky doma.

Papíry byly hotové, skvělé, poslední překážkou pak byl registrační poplatek. Registrační poplatek SA byl za tento program v roce 2018 zhruba 17 000 kč a nezahrnoval letenky. Pouze zprostředkování práce, ubytování, dohled islandskou agenturou během pobytu a nabídku zprostředkování letenek, ty jsem si ale koupil nakonec sám.

Velkou výhodou je, že v případě kdy jedete přes agenturu, máte někoho, kdo dohlíží nad dodržováním zákonů, aby vás případný zaměstnavatel neokrádal nebo nezneužíval, a to je pro mladého cestovatele z mého pohledu důležité, málokdo si dokáže ohlídat svá práva a zákoník v cizí zemi, hlavně když je na takové cestě poprvé, a už jen šok z jiné kultury může být na celé léto dost.

Poznámka: Ideální dobou pro hledání práce přes Agenturu je období od září do Vánoc předcházejícího léta! Agentury otevírají registrace od začátku ledna a platí, kdo dřív přijde, ten dřív má práci, proto nečekejte a zajímejte se co nejdříve, je škoda propásnout takovou možnost. 

 

Doba mezi podepsáním smlouvy a odletem

Všechny dokumenty i platbu jsem provedl hned první možný den, a to 3. ledna, abych maximalizoval svou šanci a začal vyčkávat, kdy získám od SA nabídku k práci. Čas běžel, leden, únor… březen, duben a nabídka práce stále nepřicházela, já již měl těsně před maturitou a začínal jsem být nervózní, že zůstanu přes léto doma. Teprve na konci května mi volala paní z SA, že má pro mě práci. V telefonu jsem se nedozvěděl podrobnosti o
konkrétních detailech, ale řekla mi, že je dostanu e-mailem. Hned, co přišel e-mail, začal jsem s velkým zápalem zjišťovat, co mě čeká.

 

Kuchař v Operním domě Harpa

V emailu jsem se dočetl, že budu pracovat na pozici Cheff Asistent, čti – otrok pro všechno v kuchyni – v operním domě Harpa. Harpa ? Název mi přišel povědomý, začal jsem googlovat a spadla mi čelist. Nejen že jsem neměl garanci, že budu pracovat v Reykjavíku, což se mi nakonec splnilo, dostal jsem práci v islandském klenotu, symbolu znovu povstání islandské ekonomiky po finanční krizi, a to v operním domě Harpa. Harpa je moderním kongresovým centrem, kde se konají koncerty, sympozia a jiné velké akce. Nemohl jsem tomu uvěřit! Strašně jsem se začal těšit. Na obrázku vedle můžete vidět Operní dům Harpa.


Pohled na Restauraci v Harpě, ve které jsem pracoval.

 

Příjezd na Island

Po maturitě jsem neměl moc času, zhruba 4 dny do odletu, a tak jsem se oklepal z této životní zkoušky, rychle si sbalil a připravil se vstříc dobrodružství!

Na Islandu je DRAHO!

To jsem věděl už od počátku, kompenzuje to ale skvělá měsíční mzda, která na poměry Evropy je opravdu vysoká (v té době minimální mzda činila zhruba 280 korun na hodinu).  

Rychle jsem ještě před odletem odjel do obchodu, nakoupil jako správný Čech 4 štangle loveckého salámu, karton paštik a tři balení šťávy, ano, šťávy, z českých kohoutků pít čistou vodu dodnes nezvládám.

Odlet z Vídně byl bez problému, v té době neexistovalo přímé spojení, a tak jsem letěl přes Rigu.
Přilétal jsem do Reykjavíku, viditelnost z letadla se pomalu blížila nule a já si říkal, že pilot snad ani nemůže přistát, ale dokázal to! Dostal jsem pokyny, že mám jet autobusem do Reykjavíku a že první noc strávím v hotelu, protože přílet byl v pozdních večerních hodinách. Hotel byl moc hezký, ale já, i když bylo před půlnocí, jsem šel hned do centra města objevovat, kde jsem se to vlastně ocitl. Hotel byl jen asi 300m od monumentálního kostela Halgrimskirskja.

Ráno mě již čekala u hotelu paní z islandské agentury, která mě odvezla do kanceláře, kde jsme vyřídili podrobnosti, papíry. Zjistil jsem, že budu pracovat a bydlet s dalšími třemi kolegy, Češkou, Němcem a Portugalcem. Celý proces v kanceláři trval asi 3 hodiny, kdy jsme vyřizovali doklady, registrace a jiné důležité papíry. Bože, bože, panika…. Tři hodiny konverzace v angličtině, co to po mně vlastně chtějí? Naštěstí byla paní v islandské agentuře moc příjemná a trpělivá. Všechno mi vysvětlovala jak malému dítěti a já na všechno kýval a odpovídal Jes, jes of kors. Chápal jsem, o čem zhruba mluvíme, ale všechno jsem si musel domýšlet. Když si na to vzpomenu, směji se, jaké začátky s cestováním jsem zažil.

Konečně mě odvezli na slíbené ubytování, kde jsem měl strávit celé léto a kde už čekal můj kolega z Německa. Neuvěříte, co se dělo dál! Počkejte na další článek, máte se na co těšit!

 


 


 V dalším článku vám řeknu, jaké trable a faily jsem zažil první dny v práci, jak jsem málem zapálil celý operní dům a v čem jsme vlastně bydleli! 

Share on facebook
Facebook
Share on twitter
Twitter
Share on linkedin
LinkedIn

Podobné články

Uncategorized
Marek Borak

Práce na Islandu bez agentury

V prvním článku jsem psal o cestě s agenturou, která je vhodná pro lidově řečeno „Strašpytle“, nebo ty, kteří se bojí anglicky i pozdravit. Také jsem zmínil

Přečíst celé